Indonésie, oficiálně Indonéská republika, se rozkládá v jihovýchodní Asii a Oceánii. Stát tvoří téměř 18 000 ostrovů, jež leží po obou stranách rovníku. Mezi největší patří Jáva, Sumatra, Klimantan (indonéská část Bornea), indonéská část Nové Guiney a Sulawesi.
S více než 250 miliony obyvatel je čtvrtou nejlidnatější zemí na světě. Je rozdělena do 33 provincií, z nichž každá má svá zákonodárná tělesa a guvernéra. Hlavou státu je prezident Joko Widodo, hlavním městem Jakarta na ostrově Jáva. Oficiální měnou je indonéská rupie (IDR), 1000 IDR = 1,7 kč.
Indonésie je státem s největším počtem obyvatel hlásícím se k islámu (téměř 90%). Vedle islámu vyznává část obyvatelstva hinduismus, buddhismus, křesťanství, i formy původních přírodních náboženství. Kromě náboženství se obyvatelstvo dělí na mnoho skupin etnických a jazykových. Úředními jazyky jsou indonéština a angličtina, jazyků a dialektů se však v Indonésii používá téměř 750.
Klima je tropické, střídají se období sucha a monzunových dešťů. Teploty se v průběhu roku mění jen mírně, pohybují se většinou mezi 26 a 30°C. Vlhkost vzduchu je značná, průměrně kolem 80%.
Kultura je v Indonésii nesmírně bohatá. Obyvatelstvo je tvořeno asi 300 etnických skupin, jejichž kultura byla po staletí ovlivňována indickou, arabskou, malajskou, čínskou a evropskou kulturou. Hlubokou tradici nacházíme v javánských a balijských tancích, stínovém loutkovém divadle, tkaní a zdobení textilií (batika), produkci tradičních hudebních těles – např. gamelan, atd. Co se týká literatury, např. eposy Rámajána a Mahabháráta zná asi každý. Ze sportů je oblíbený zejména badminton, fotbal a hazard – sázení na kohoutí zápasy, které jsou nelegální, leč tolerovanou kratochvílí. Kuchyně se liší dle regionů, mísí se zde kuchyně indická, čínská i evropská. Základními surovinami jsou rýže, zelenina, kokosové mléko, z masa nejčastěji ryby a drůbež, a nekonečná škála koření.
Přírodní bohatství Indonésie je obrovské. Míra biodiverzity – biologické rozmanitosti – je zde druhá nejvyšší na světě (po Brazílii), a to jak na souši, tak v oceánech. Může za to ostrovní charakter země a tropické podnebí. Díky geografické poloze se zde stýká fauna a flora asijská a australská, jejichž hranici vyznačuje tzv. Wallaceova linie, vedoucí mezi Kalimantanem a Sulawesi na severu a Bali a Lombokem na jihu země. Zhruba třetina druhů rostlin i zvířat je endemická, což znamená, že je nenajdeme nikde jinde na světě. Indonésie je také známá častou vulkanickou činností. Leží na místě, kde se setkávají tektonické desky Země. Jejich vzájemným třením vzniká velké množství energie, která se uvolňuje v podobě sopečné činnosti, zemětřesení či vznikem ničivých vln tsunami. Mezi poslední významné přírodní katastrofy patří zemětřesení a následná vlna tsunami v roce 2004, které si vyžádalo přes 150 tisíc obětí
Historie země je bohatá a divoká, jako její příroda. Fosilní nálezy ostatků člověka jsou staré více než půl milionu let. Pokud se zaměříme na moderní obyvatele Indonésie, tzv. austronésané, jež tvoří většinu populace, migrovali před zhruba 2000 let v několika vlnách z Indie, jižní Číny včetně Taiwanu. Díky strategické poloze se Indonésie postupně stala významným světovým obchodním uzlem. Čilý obchodní ruch s okolními státy ovlivnil i náboženskou strukturu země, nejprve se rozšířil hinduismus a buddhismus, následně islám. Ten se však většinou smísil s již existující kulturou a vznikaly tak různé formy „indonéského islámu“. První evropané – portugalci dorazili do Indonésie v 16. století. Brzy se pokusili ovládnout místní zdroje obchodu a britové a holanďané je následovali. Na počátku 19. století se Indonésie stala nizozemskou kolonií, vládu holanďanů poté ukončila až japonská invaze během druhé světové války. Indonésie se nakonec vymanila z nadvlády a v roce 1949 se stala samostatným nezávislým státem.
